Zkonstruovat chatrč, nebo něco na podobné bázi, jsem chtěl už delší dobu. A teď, u tzv. zkoušky dospělosti, jsem se ji rozhodl až rituálním způsobem vytvořit. Postavil jsem ji za 7 dní od základů až po střechu. Celý proces je silně spjat s mým blízkým kamarádem a kolegou Samuelem Špilarem, který během stavby vytvářel divadelní hru Jsoucno, jenž se v ní po dokončení inscenovala a následně zfilmovala. Jednota tohoto prohjektu je také v názvu tohoto kolaborativního díla. Během stavby, Samuel tvořil příběh, který holé stavbě vdechl duši. Ta se začíná odkrývat ve chvíli, kdy do chatrče vstoupí člověk, který dá stavbě život a funkci. Stejně tak, jako když Bůh tvoří svět během sedmi dnů a den šestý vytvoří člověka a vdechne mu duši, aby jeho život byl naplněn. Bez duše by člověk byl jen hromadou masa, stejně jako dům by byl jen hromadou fošen, trámů a krytin. Sice by byl, ale bez naplnění své vlastní podstaty. Chatrč bez poutníka je jako tělo bez duše.
Stavba probíhala způsobem, jenž bych nazval organickou architekturou. Práce bez plánu, čistě na základě citu a vlastního vědomí. Ryzí kreativita. Nicméně kreativita je svobodná sama o sobě, tato čistá kreativita vychází z nás. Ale přesto musí být omezena nějakými pravidly, které se můžou porušit, přičemž se musí najít jiná cesta, jak dosáhnout kýženého efektu.
Dům stojí na 6 kládách zakopaných cca 1.2 metru do země, na kterých je situován rošt držící podlahu ve vodorovné poloze. Na již zmíněných kládách je připevněná i stěna a střecha tvořená ze 3 trojúhelníkových částí. Podla je záměrně komponována ve stylu nepravidelné šachovnice z bílých a hnědých desek.
Střešním oknem procházejí sluneční paprsky, které se rozkládají na severovýchodní stěně do zlatého hedvábí. Stýkají se se špinavými prkny a tvoří unikátní moře světa, které se skrze den postupně líně vlní. Ve zdech jsou mezery, kterými prochází ostrá zlatá prasátka, jenž v polojasnu mizí a rázem se zase objevují spolu se sluncem. I při tom nejmenším závanu větru člověk cítí vzdušné pohlazení od vánku procházejícího oknem či otevřenými dveřmi a slyší vzájemné doteky listů javoru, jenž se třou o střešní okno.
