Orifice je mým dlouhodobým projektem zkoumání materiálu. Celá práce začala dovezením 10 kubíků dřeva na moji chalupu, kde jsem tvořil i žil prakticky colou dobu covidu. Bylo to místo, kde jsem v radiu poslouchal první případy v česku, místo, kde jsem zjišťoval, zda-li vůbec budu mít maturitu a v jakém bude provedení, místo, kde jsem začal studovat na vysoké škole a prožil mé první dva semestry. Je to pro mne místo naplněné sny, zklamáním, radostí i smutkem. Těchto 10 kubíků dřeva mě provedlo skrze celou zimu. Dalo mi teplo, komfort, i základní zodpovědnost v době nestability a konstantního vnitřního nepokoje. Základní rituál rozdělání kamen a jejich udržení mě držel při zemi a v doteku s realitou. Jistý milostný dopis k tomuto procesu jsem zpracovával v mých posledních klauzurách. Na zahradě jsem si vytvořil konstrukci, do které jsem uvázal jeden z kmenů, jenž mi dovezli v rámci již zmíněné listopadové dodávky a začal jsem experimentovat. Postupně jsem začal materiál více poznávat. Tato dvou metrová kláda stojící asi 10 metrů od okna byla jednou ze stálic mého dne. Vstanu, rozdělám oheň v kamnech, rozdělám oheň v kmeni a jdu si udělat snídani. Během dne, kdy provádím různé činnosti musím vždy odbíhat a přikládat jak v kamnech, tak v kmeni. Tento rituál byl pro mne bez jasného cíle. Ten byl schován někde mezi dřevem sazemi a kouřem vznášejícím se za oknem.
